13- Panebože, ten bod!

8. ledna 2011 v 18:01 | Pure Beauty
*

Ač se může zdát bláznivá a mnohým lidem z mého okolí se ta má představa o pravdě a kráse skutečně bláznivá zdá, přesto mě stále posedá a nemohu ji jen tak odehnat, zničehonic ji zatratit jako zbytečnou. Postupem času, jak mne provází, zdá se mi, že je jakousi mou osobní životní nutností. Je to o bezprostředním vidění, obyčejném pohledu na to co je kolem mne bez nějakých předpokladů, bez vnucování schémat, pojmů, informací. Ale není to jen o tom, co je kolem mne. Je to též o paměti, o tom, jak se mě tyto momenty syrové skutečnosti dotýkají, jak se do mne vtiskávají, jak se do mne vrývají.
*
Pure Beauty, Jdoucí dívka, 150X120cm, akryl/plátno, 2009
*
Šla jsem městem, krajinou a kolem mne se míhalo tolik věcí - věci mizely, zůstávaly pouhé jejich otisky, stopy, dráhy, vazby - nějaká divná vnitřní konstrukce všeho kolem mne, která mi ale připadala fyzická jako zářez do kůže, aniž bych byla schopná popsat, o co přesně šlo. Ač se všechno se rozplynulo a rána se zacelila, zůstalo vědomí možností uspořádání jako jakási křehká krajka, neviditelná, přesto skutečná. V tom by mohl být ten moment abstrakce. Moment, který je branou do říše malířství. Kde je tolik, tolik možností, jak něco namalovat. Kde se malíři pohybují mezi póly čitelného vjemu a zažitého, psychického dojmu. Moment abstrakce, že nějaké detaily mizí, ale podstatné zůstává. Ten moment, který každý malíř hledá. Moment, který je pro něj pravdivý. Který je ale pro každého jediným osobním místem, jedinou kótou, v složitém labyrintu. Snad o těchto mých představách něco vypoví mé dva obrazy…
*
Pure Beauty, Parkoviště, 100X105cm, akryl/plátno, 2009
*
Pure Beauty, Nákupní centrum, 90X100cm, akryl/plátno, 2010
*
Co je pro malíře fyzická a psychická nutnost, kterou vykutali z dolu do útrob skutečnosti, vnímají ostatní často jako čiré fantazma, anebo jako prapodivnou uměleckou kategorii abstrakce (štítek na zásuvce psacího stolu) anebo vidí v případě, že jde o populárního umělce, rovnou vyrovnaný štos bankovek. Ale ten bod, bod protnutí pravdy a krásy, lze malbou uchopit a zanechat ho prostě přítomný v očištěném jasném obraze, nic víc, nic míň.
*
Piet Mondrian, Kompozice č.10 (Molo a oceán), 1915
*
Později však, na cestě nocí, zachvácená strachem, jsem se začala se do svých úvah pěkně zamotávat. Nevěděla jsem, kde mi hlava stojí! Trápila mě právě ta zvláštní představa, že tomu mohu uvěřit jako skutečnosti, ale také si mohu myslet, že je to jen nějaká bublina v mojí hlavě, protože okolí se tak často vysmívá bláhovosti mého přesvědčení. Je v tom moment setkání se se skutečností i moment míjení se se soukolím světa… Vlastně nic nevím…
*
Pure Beauty, Městem, 30X40cm, akryl/plátno, 2009
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.