15- O jedné dívce

8. ledna 2011 v 17:26 | Pure Beauty
*

Ta dívka, jmenuje se Radka Ká a vlastně jsem ji nikdy neviděla, napsala pár slov, kterým se hluboce obdivuji. Je mladá, řeklo by se v pubertě a je běžné, že takové dívky svěřují své pocity papíru, často také ve verších. A kdyby snad nějaký badatel nashromáždil pěkný vzorek zápisků takových dívek, zjistil by asi, jak se v nich do omrzení neustále opakují témata, opakují vize, opakují osnovy, opakují formulace. Viděl by zřetelně, jak si je mnoho dívek podobných, že jsou vlastně téměř na vlas jedna jako druhá. A kdyby měl tyto zápisky chronologicky uspořádané, viděl by zřetelně proces dospívání. Jak se dívkám proměňují zájmy, rozšiřují obzory, jak se diferencují jejich city a formují nuance jejich povah, jak taková dívka vchází do světa jako zeměměřič Ká do Kafkova zámku, kde bloudí a prochází šedivé podhradí a nejrůznější temné chodby. Vím jistě, že nejsem jiná, skládám zde badatelovo omrzení, statistickou nudu, ale Ká, Ká, i když se může zdát stejná, tak je jiná.
*
Ká je empatická, dokáže se vcítit, do věcí, jevů, lidí. Dokáže chápat druhé, což jsem viděla jen u málokoho a v takové míře, s jakou je vcítění schopná Ká, jsem to dosud neviděla snad u nikoho. Z jejích slov, jak skládá větu za větou, dýchá na mě bezprostřední život natolik, že mám pocit, jako bych se všeho účastnila s ní, jako bych viděla jejíma očima a cítila to, co ona. Navíc je to pro mne velmi obohacující počtení, připlouvají odstíny, které sama ze svého vnitřního života neznám, Ká mi svými slovy vždy posune osobní hranice vnímání o něco dál. Dokáže uvnitř mne rozdmýchat oheň, jaký cítím, když čtu Woolfovou, Morisonovou, Styrona, nebo třeba Capota, abych jmenovala alespoň některé ze spisovatelů, které mám ráda. Ká je básnířka, spisovatelka.*
Ká umí číst v lidských tvářích příběhy a dovede je zachytit účinnou zkratkou v několika slovech. Umí být úsporná jako Čechov. Ká však také dokáže vidět za tyto příběhy, vidět jakousi fabulaci života, proplétání osudů, souvislostí i paradoxních náhod. Bude-li jí štěstí přát, jistě se jí jednou podaří napsat úžasný mnohovrstevný román. A věřím tomu, že jeho stránkami bude tepat skutečný život, že to nebude dílo literární, které by jenom chytře zkombinovalo její erudici, jak to známe z mnoha efektních děl postmoderní doby.
*
Avšak žádné odkazy, citace, úryvky zde neuvedu, nevypíšu, ani nedám žádnou radu, kde lze texty dívky Ká nalézt. Koho by to mohlo zajímat, ten hledá na poli literatury usilovně na vlastní pěst, a jistě najde. Ten živý tep ty texty prozradí. Navíc Ká často mění své jméno, tak jako japonští malíři, jakmile se stali proslulými, změnili si jméno, aby mohli nadále svobodně malovat podle sebe, nikoliv pod tlakem očekávání, kterým je zatížen profesionál, tak také Ká ihned mění jméno, jen se jí nabízí laciný úspěch, či začíná upadat do klišé. Touží jít stále dál a cítí, že svou cestu musí projít sama, zcela sama.
*
Pure Beauty, Smutek, 100X65cm, akryl/plátno, 2009
*
Ká chápe jednu věc, Ká chápe - koncept Ty, má úctu k Druhému. A proto se jí obdivuji, protože sama vím, jaké mi koncept Ty činí problémy.
Kupíme své viny. A když chceme špatné z vnitřku duší smýt i odčinit pocity provinění, rozežere nás to zevnitř a neomylně nás to nasměruje k rozpoutávání nových utrpení. Nerozumím tomu. Říkám si: Proč to všechno?
Je to něco šíleného, co si stále neseme a poneseme s sebou?
*
Pure Beauty, Dívka, 170X120cm, komb.tech./plátno, 2005
*
Zkusila jsem Ká namalovat podle její fotografie portrét jako překvapení k jejím narozeninám.
*
Pure Beauty, Radka, 20X30cm, akryl/plátno, 2010
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.