16- Ty

8. ledna 2011 v 17:10 | Pure Beauty
*

Jeden čas jsem se intenzivně věnovala malování portrétů. Nikoliv na zakázku, ale výhradně z vlastního zájmu. Nešlo mi ani tak o uchování si vzpomínek na nějakou mě blízkou osobu, což bývá často důvod, proč se lidé fotografují či filmují. Šlo mi, o akceptování přítomnosti někoho druhého, o akceptování jeho individuality a o to, pokusit se tuto individualitu učinit důvodem pro obraz, obsahem obrazu. Byl to pokus přijmout do sebe cosi zvenku a to nikoliv jenom jako aktuální vjem, jak se to všem lidem přirozeně neustále děje, ale právě pokusit se v maximální možné míře zahodit dusivou perspektivu Já, a vzít na vědomí, připustit toho Druhého, postavit na roveň Já - Tebe - Ty a to prostě vtisknout do obrazu. Vtisknout tam toho konkrétního člověka. Vtisknout to, dá se říci, do třetího, do něčeho fyzického, tak, že na to můžeme oba pohledět zvenčí. O tom může být malování a tím může být mimo jiné zajímavé, že na obraze všechno vidíte, vidíte každou chybu, každou odchylku a to nejen fyziognomickou, ale též i charakterovou, každý prohřešek proti přirozenosti, a především vidíte, jak se neustále zahlcujete svými vlastními vrtochy a jak je vlastně to cosi tam venku, co se pokoušíte malovat, nekonečné, hluboké a že jenom pokoušet se mít k tomu úctu, jít tomu naproti, pokoušet se to nějak přijmout není vůbec snadné. Ono samozřejmě není vůbec v lidských možnostech přijmout všechno kolem nás fyzicky a zcela zahodit já, ale usilovat o to, není od věci, je to nesmírně poučné. A právě malování portrétů, tak aby nešlo o pouhé náhodné znázornění, mechanické zobrazení s pomocí technologie jako ve fotografii, ale o skutečný portrét, je v tomto směru dobrým ukazatelem.
*
Pure Beauty, Alice, 200X140cm, akryl/plátno, 2008
*
Pure Beauty, Linda, 140X100cm, akryl/plátno, 2008
*
Mám dojem, že v případě napojení se na někoho, souznění s někým, mizí jednak dobyvatelské Ego, a současně mizí strašák Moci, mizí ideologie a technika, která nám neustále motá hlavu, a my jsme blíž fyzickému světu, tomu prostému chaosu nebo jak to nazvat, jsme mu blíž, ale nejedná se o moudrost, jen o teplo dotyku a úctu.
*
Pure Beauty, Pavla, 120X100cm, akryl/plátno, 2009
*
A myslím, že úctu k Druhému, úctu k Ty (k tobě) mohou mít nejen portréty, ale všemožné umělecké výtvory. Myslím, že tato úcta je důležitá, že uchovává věci dech v proudu času. Nemám ráda umění, které mluví svrchovaně o dnešní době a vztahuje se k ní jako informační kapitál, jakkoliv je vytvořeno s bravurou, jakkoliv je oceňované, mě přijde časové. Vím, že je to velmi naivní úvaha, ta nejnaivnější.
*
Pure Beauty, Koupaní, 130X160cm, akryl/plátno, 2009
*
Rembrandt van Rijn, Židovská nevěsta, 1665
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.