17- Město bez názvu

8. ledna 2011 v 15:51 | Pure Beauty
*

Dostal se mi do rukou letecký snímek města, ve kterém žiji. Ten pohled z výšky, ta změněná perspektiva, je tak zvláštní! Pomyslila jsem si ihned, jak ráda bych seděla přímo v tom letadle, jak ráda bych vzlétla do vesmíru. Den poté jsem prohlížela starý katastrální plán města a okolí z dob kolem roku 1850. Byla zde zakreslena každá usedlost, každý dům, tehdejší uspořádání ulic. Město se za posledních přibližně 150 let velmi změnilo, především se přibližně dvojnásobně rozrostlo. Říkala jsem si, kolik jen to vyžadovalo lidské činnosti a co ta všechna činnost znamená?
*
Pure Beauty, Město, 160X120cm, akryl/plátno, 2006
*
Když jsem spatřila ten letecký snímek, říkala jsem si. Celé naše město vypadá jako nějaká buňka, možná jen jako jádro buňky a okolní pole a lesy jsou nějakou buněčnou plazmou, v které to jádro leží, možná to město není ani tím jádrem, možná je jen nějakou méně důležitou organelou. Čím jsme potom v tomto obřím organismu my lidé?
*
Pure Beauty, Schody, 130X160cm, akryl/plátno, 2006
*
Z nějaké výšky můžeme být zrnka prachu, nebo už zcela ničím. Pouhými tečkami se však mohou stát i ta naše města a i ta mohou být tak malinká, že už je prostě neuvidíme. Kdybychom se ocitli na vzdálené hvězdě, zmizí i celá naše planeta. Co mne však mátlo ještě víc, byla představa prostoru.
*
Šla jsem parkem, perspektiva cesty mi byla symbolem mé životní pouti a na prázdných lavičkách jsem viděla stínohru různých lidských osudů, které se v parku odehrály a odehrávají. Kam jsem šla, vše se přede mnou vynořovalo a rostlo a potom zase mizelo v dálce. To je něco tak jiného, než ten pohled z výšky.
*
Pure Beauty, Park, 18X13cm, akryl/plátno, 2006
*
Na leteckém snímku totiž složitá několikapatrová prolézačka našeho města totiž vypadá jako nějaká placka, jako dílek puzzle spočívají na koberci. A třeba je náš svět pouhou plackou v jiných dimenzích, tak jako je pro mne placatá rovina monitoru, na které mohu vrstvit okna jako listy papíru na pracovním stole anebo hrát 3D hru, o které vím, že jde o pouhou iluzi, simulací prostoru. A najednou tu byla ona úvaha o vícedimenzionálních prostorech, o vesmíru ve vesmírech a tedy o jiných perspektivách. Náš lidský čas se mi najednou zdál být příliš lineární, uvažovala jsem, jak by všechno mohlo být jinak, ale na to už má slova nestačí…
*
Pure Beauty, Ulice, 100X100cm, akryl/plátno, 2010
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.