20- A…

8. ledna 2011 v 14:59 | Pure Beauty
*

Žiju prý v době paradoxů. V čase, kdy absurdita pohltila celý lidský svět a prostoupila mysl všech lidí.
*
Na jednu stranu jde prý o čas dříve nemyslitelného blahobytu. Průmysl horem dolem chrlí výdobytky pro snadný život. Planeta je celá obalena jakýmsi světem navíc, světem virtuální reality, který je zrealizovanou fantazií, vyplněním nejrůznějších lidských tužeb. Jsou zcela změněny dřívější možnosti mobility.
*
Na druhou stranu jsou prý všichni v tomto světě nesamostatní a nedorostlí, jelikož jsou závislí na technice a navíc prý jsou oblbnutí pouhou hrou, totiž neustálým virtuálním přeléváním peněz. Peněz, které prý ve skutečnosti ani neexistují. A lidé jsou tak nezachytitelným molochem systému drženi u huby, tak akorát zbídačení, mnozí zotročení, v idiotské nikam nevedoucí umělé zaměstnanosti. Akceptujeme prý bezmezně ideu ekonomického růstu a současně jsme zfetovaní navoněnými slovíčky o svobodě, o možnostech a skrz naskrz se fízlujeme a lustrujeme ve jménu světlých zítřků a současně jsme zvnitřku požíráni různými atavismy. A prý oltáře médií lžou propagandu o sto šest a my gramotní hlupáci, děti informační doby konzumujeme informace, ačkoliv informace jsou vlastně jen tripem a samy o sobě nemají hodnotu a pravdě jsou vlastně velice vzdálené, ale my informace přesto adorujeme jako pravdu samu, protože nejsme s to schopní rozkrývat mechanizmy tzv. legitimního jazyka a nevědomě jsme fascinováni mocí, kterou tento jazyk přenáší, protože nás ta mrška od malička pokouší a šrotuje.
*
Pure Beauty, Graf, 120X150cm, akryl/plátno, 2010
*
A prý děláme tunel do planety a podřezáváme si pod sebou větev a vůči dalším generacím, generacím našich dětí, se chováme sobecky, protože jim odkazujeme veliké množství problémů, znečištění ovzduší, vod, zdevastování ekosystémů, znehodnocení půdy, problém s odpadem a mnohé další. A prý opěvovaná i zatracovaná věda, která nás sem zavedla, nám má odtud pomoci. A zatím nám předkládá úžasné fascinující možnosti a současně bolestně složité otázky, kterým ale v zásadě rozumí jen kruh odborníků, ale rozhodovat je budou laici, kteří nevědí ani zbla. Jsou to otázky například energetiky, genetiky a vůbec různé vlastně.
*
Pure Beauty, Domovní odpad, 60X60cm, akryl/plátno, 2010
*
Pure Beauty, Továrna, 100X95cm, akryl/plátno, 2010
*
A prý je také koláč vědy příliš rozřezaný, než aby aplikovaná věda byla vůbec s to se solidně zabývat otázkami etiky, takové se rojí pochybnosti. A též se říká, že tzv. čistá věda si prý zavdala s každým režimem, co tedy od ní čekat. A humanitní vědy, že jsou v krizi, neboť se málo podílí na směrování plachetnice, jsou odkázány výhradně na akademickou půdu, kde osamoceně naříkají, zatímco média foukají do plachet.
*
A taktéž se prý věda rozchází s bludy náboženství a jinde se s náboženstvími zase spojuje, neboť prý společně sledují odlišnými způsoby podobné obsahy. A náboženství jsou prý věčná a víra je člověku nezcizitelná oblast jeho ducha, leč prý žijeme v éře ateismu a všechny hodnoty jsou převrácené a lze očekávat soudný den a pokud nejsou hodnoty převrácené, jsou pozměněné a tak se náboženství transformují, uzpůsobují novým podmínkám. A některým náboženstvím přizpůsobivost svědčí a jiným naopak nesvědčí a u některých je nepřizpůsobivost jejich předností a jiná náboženství jejich nepřizpůsobivost vyškrtává ze hry. A některá náboženství jsou vůbec problém sama o sobě, protože mají agresivní mentalitu.
*
A prý když demokraticky debatujeme o problémech dnešního světa na konferencích před televizními kamerami a miliony lidí to sledují a mohou přispět též svým dotazem a názorem, tak prý je to jen cirkus, prý jen obelháváme sami sebe, konstruujeme si umělé intelektuální i neintelektuální problémy, které nežijeme, které neřešíme, jen máme dojem, že jsme v centru dění a že se něco děje, ale ve skutečnosti se neděje nic, jen sedíme a mluvíme, nebo jen pasivně sledujeme, ale reálně se nedotýkáme ničeho, neděláme žádné konkrétní činy, ty se prý totiž dějí nezávisle na našich debatách stranou, jedině podle zákonů džungle, nikoliv podle demokratických pravidel.
*
A mnoho lidí je chyceno do pasti a vůbec neví, kudy z ní ven, jsou nespokojeni se svým životem, sami se sebou, cítí se prázdní a zbyteční a současně jsou bičováni ze všech stran, aby táhli káru dál a dál. A stává se prý, že mnozí rezignují docela, třeba determinováni biologicky, anebo protože nejsou schopni vidět východisko a také z jiných důvodů. Lidé prý pod vlivy moderní doby žijí ve stresu, mají deprese, různé sociální fobie a jiné psychické problémy a deprivace. A společnost prý jenom dále obchází hromadící se horkou kaši osamocenosti moderního člověka proudící z civilizačního hrnečku-vař, obchází problém syndromu vyhoření šidítky a tak prý na západě neodvratně bují rakovina ztráty smyslu života a nezájmu o cokoliv.
*
Ale prý problémy západu nejsou ničím ve srovnání s tím, jak jih hladoví a ztěžka bojuje s HIV, jak je vykořeněný a potíraný.
*
Do toho všeho se vedou války a boj s terorismem, ale vše z humánních důvodů, protože chceme být spravedliví a chceme mír. A abychom se vyhnuli rozčarování, raději prý říkáme, že tu a onde armády osvobozují a pomáhají.
*
Pure Beauty, Mrtví, 120X150cm, akryl/plátno, 2010
*
A historie prý je především konceptem a ideologií a její interpretaci je možno vést mnoha způsoby a nikdy se z ní nepoučíme a ani ji ex-post nevyřešíme, přičemž je podivné a paradoxní, že v některých dějinných událostech se babráme a žádáme satisfakci a kolem jiných chodíme bez povšimnutí už jen jako kolem průzračných encyklopedických fakt. Ale to všechno nebrání skutečnosti, aby téma historie neustále obtěžkávalo tuny papíru. A abychom měli památkovou péči a aby programy divadel hráli zejména 300 let mrtvé klasiky a aby televize vysílaly rok co rok čtyřicet let staré seriály, ačkoliv vznikají desetitisíce nových divadelních her a dokumentárních filmů, které prý mají co říci.
*
A výtvarné umění prý je soutěž, kde výtvarní umělci soupeří, kdo dosáhne jakého rankingu. A stejně tak hudebníci soutěží, kdo kolik prodá desek. A různé kapely pořádají megakoncerty, kde nešetří pyrotechnikou a na nákladné aparatuře a lidé se dobře baví a mají dobrý umělecký zážitek, ač prý je vlastně elektrická energie drahá a navíc prý nad Evropou visí hrozba blackoutu. A sumy za obrazy mistrů trhají rekordy, protože jsou to jedinečné originální skvosty, kde inspirace a imaginace byly vtěleny do hmoty a pokud se vám nějaký takový obraz líbí, ale nemáte na něj peníze, v Číně vám levně vyrobí ruční malbou skutečně hyperrealisticky provedenou kopii. A kresby sprejerů, ač prý jde o individuální projev, jsou trestným činem, ať vypadají jakkoliv, protože jde o poškození soukromého majetku. A jiná interpretace pojmu umění říká, že umění je jen myšlené a že je to to, co je v galerii, ať už je to cokoliv, jen když si o tom myslíme, že to je umění a přemýšlíme nad tím a máme umělecký prožitek. A také prý umění nikdy nic nezmění, je jenom únikem. A pak je tu také zajímavý fakt, že prý někteří lidé jednoduše na umění kašlou a kupují reprodukce v Ikei vydané o nákladu 50 milionů kusů a kýčovité sošky trpaslíků a přesto se jim líbí a mají k nim třeba skutečný citový vztah. A současně si třeba i myslí, že umělci jsou vlastně nafoukaní pitomci, kteří se bojí čuchnout k pořádné práci, kupříkladu v továrně. A televize je prý mnoha lidmi vnímaná jako nejvýznamnější médium kultury a zase jinými lidmi jako médium antikultury, či ubohé průmyslové popkultury, jak tomu říkají. A jiní lidé si zas pod pojmem popkultura představují třeba lidové písně anebo garážové či punkové kapely. A MCs mezi sebou soupeří, kdo bude mít více zlata v zubech a modelky mají silikové prsy, kterými oslní davy a z prodeje kalendářů se poté financují důležité přístroje na dětských klinikách. A slavní fotbalisté si prý mohou koupit celé své rodné vesnice a celá rodná městečka i města, včetně různých důmyslných inženýrských staveb či architektonických skvostů, jejichž kulturní hodnota je prý vlastně nevyčíslitelná.
*
A někteří Francouzi si prý pletou Česko a Čečensko a někteří Američané o Česku ani nikdy neslyšeli a někteří Češi zase mají Ukrajince za Rusy a Rumunsko za konec světa a všechny asiaty prostě za Japonce. A všechny národy světa mají o jiných národech bláhové a zkreslené představy a dělají na ně vtipy. A stejně tak je to prý s rasami a náboženstvími a někdy je to výrazem neuvědomělého rasistického smýšlení nebo xenofobních tendencí a jindy jde o humor a humor kořením života. A mnohé jazyky skomírají a nevyvíjejí se nebo se vyvíjejí neblaze pod tlakem politické tendence globalizace. A jiní lidé stále věří, že esperanto či jiný internacionální jazyk by byl pro lidstvo velmi výrazný krok vpřed v jeho dějinném vývoji. A jiní lidé zase proklamují brzký konec světa.
*
Pure Beauty, Jazyky, 80X70cm, akryl/plátno, 2006
*
A je toho ještě mnoho špatně a mnoho toho je otázkou, která je spíše dilema. A z mnohého máme iracionální strach, což nás může hnát bůhvíkam. A navíc všechno úlevné nám zcizují média a posléze reklama a je to tedy začarovaný kruh. A důležitý je prý humor a nadhled, ale také myšlení v souvislostech a schopnost vcítění se a občanská uvědomělost a zodpovědnost, ale také je prý důležité užít si to, být v pohodě.
*
A ze stylu textu se dá poznat, kolik života text zachytil a nakolik je složen z frází a ze struktury textu se dá poznat, zda jde o jemné předivo literatury či o kompetentní odborný text či zda jde o slovní průjem uhrovaté puberťačky či jiného negramota. Ale postmoderna prý může podrobovat jazyk experimentálnímu průzkumu sebe sama, takže něco, co se tváří nějak, může být jinak, ale přesně tohle prý s oblibou mohou a také říkají diletanti a tak dál.
*
A já vůbec nevím, co s tím vším dělat. Vůbec tomu nerozumím. A…
*
Lednová zima. Spící ovocný sad pod příkrovem sněhové peřiny. Země ze snu vydechuje obláčky studené mlhy, které visí napnuté mezi pokroucenými větvemi. Huck na chalupě, v zahradě mezi stromy stavěl sněhové iglú, či jakýsi sněhový bunkr, protože skutečné iglú nikdy nestavěl a nevěděl ani, jak se takové iglú staví. A Huckův bunkr se zřítil se. Zbyla kupa sněhu a jen v jednom místě zůstala taková malá nora. Tam Huck zalezl, skrčil se, stulil se sám do sebe, aby se tam vešel a stočený v klubíčku snažil se zahřát, hleděl do zimního nebe. Viděl odtud teskné růžové obláčky zimního podvečera a černé siluety spících stromů. Rychle se smrákalo, šero pohltilo zahradu během několika málo minut. Huck vylezl a vrátil se do chalupy. Zatopil v kamnech, za oknem skřípal mráz.
*
Pure Beauty, Bruslaři, 120X100cm, akryl/plátno, 2008
*
Ten večer jsem na něj myslela, ale to neví on a vlastně to nevím ani já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.