2- O bílé velrybě a Edouardu Manetovi

8. ledna 2011 v 21:43 | Pure Beauty
*

Zamlčím své jméno. Říkám si Pure, Pure Beauty. Čistá krása. Není to proto, že bych se cítila kdovíjak krásná, to nemohu posuzovat. Důvod je jiný…
*
"Říkejte mi Izmael. Před několika lety - nezáleží na tom, kdy to přesně bylo - měl jsem v peněžence sotva pár grošů a nic zvláštního mě nepoutalo k pevnině; napadlo mi tedy, že bych mohl na moře, trochu se zas podívat na tu vodní část světa."
*
Těmito řádky začíná Bílá velryba, kniha Hermana Melvilla, která je poezií zpečetěného osudu.
*
A třeba - na jméně nezáleží. A třeba - je prachu i větru jedno, jak se spolu potýkají, jak si spolu hrají, ale přesto nějaká bílá velryba, nějaká čistá idea, tiše proplouvá naší myslí, pluje staletími… je bílá - uniká, je nedotknutelná - spíše legenda než skutečnost - je pro nás jakýmsi znakem, symbolem - nevím ani čeho.
*
Každý něčemu věří, nebo alespoň nějak žije. No a já - říkají o mne, že jsem praštěná - jsem si zvolila jméno Pure Beauty - jako emblém svého pojetí života. Víte, ráda maluji - miluji malbu! A asi budu malířka! - mám ráda obrazy! A vážně si myslím, že některé obrazy jsou skutečným protnutím krásy a pravdy v jakési shodě, které porozumíme napříč běhu času pouhým pohledem, ač člověk, který je vytvořil, je už dávno mrtev. Jsou to obrazy, které nám přímo vybouchnou v mysli. Jsou fascinujícím zjevením, jež hltáme plnými doušky, od kterého nelze odtrhnout zrak. Takovým obrazům říkám: "čistá krása." A vůbec tím nemyslím přeludnou reklamní krásou ušitou nám míru do podoby jakési pohovky, nikoliv.
*
Pure Beauty, Autoportrét 2, 200X130cm, akryl/plátno, 2010
*
Nevím, co přesně to je, nevím, jak to pojmenovat, někdy se to může zcela překrývat s banálností, s nudnou civilností, může to být třeba světlo na tváři, stoupání po schodech, cokoliv co vidíme…
*
Pure Beauty, Bez názvu, 35X18cm, akryl/plátno, 2006
*
Jindy ten bod, bod, kde vězí ono protnutí pravdy a krásy může být vlastně strašný, šílený, nepochopitelný…
*
Mám velmi ráda práce malíře Edouarda Maneta. Miluji je! Manet dokázal ten bod bezpečně vycítit kdekoliv. Ať ve všedních situacích, tak v nejvypjatějších chvílích běsu. Neustoupil, nebál se. Mám na mysli například jeho obraz "Sebevrah".
*
Edouard Manet, Sebevrah, 1881
*
Ten obraz je pro mne zajímavý tím, jak je přímý a prostý - čistý. Čistá krása, ač je téma hrozivé.
*
Kéž by mi před očima, alespoň občas proplula ona, bílá velryba, abych nezůstala jenom slepým ramenem řeky. Ramenem, které je zanášené blátem, odpadky, ramenem které zahnívá…
*
Chtěla bych mít tolik síly i citu jako Manet, plavčík na širém oceánu…
*
Pure Beauty, Anděl smrti, 120X150cm, akryl/plátno, 2005
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liba Liba | E-mail | 14. května 2014 v 16:22 | Reagovat

Moc se mi Tvůj blog líbí, ale připadá mi, že už nepokračuje
Připadá mi to přesně mé mládí, mírně dekadentní, melancholickosymbolické. Pěstuj si to,dokud to jde, pak přijde ten pravý všední život, děti, rodina a to tě těžce semele.
Nenech se. maluj, maluj, piš, co tě napadne, já píšu taky, mnoha lidem připadám blázen, ale mě to nevadí.
Je mi tak dobře.
Liba

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.