6– A dívka říká…

8. ledna 2011 v 20:43 | Pure Beauty
*

*
Albert Marquet, Akt v protisvětle, 1909
*
Prý není žádná rovnost, žádná spravedlnost, žádný řád, je jenom chaos. Říkají, že každý z nás stojí nahý ve vesmírném průvanu.
*
Pure Beauty, Ve vězení, 130X125cm, akryl/plátno, 2009
*
Prý nikdy nedohlédneme, nepochopíme, nedokážeme přijmout, ani není úniku.
*
Když však řeknu příteli ukazujíc na drobný oblázek: "Pohleď Hucku, vezmi ten kamínek.", on jej při dobré vůli snadno sebere. A když mu poté řeknu: "Prosím, podej mi ruku.", on mi ji při dobré vůli podá. Jak samozřejmým je v téhle situaci kamínek, jak samozřejmé je gesto podání rukou. Samozřejmost bytí, ta nesmazatelná jedinečná přítomnost, je pro nás však banalita. I když je to vlastně všechno, co máme, přesto často chceme něco docela jiného.
*
Věřím naivně v malování, v obrazy, obsahující prostý cit, ač to zní k smíchu v časech, kdy je umění mýtem géniů, kdy je umění soukolím institucí, kdy je umění pseudointelektuální hříčkou, kdy je umění bankovní spekulací, kdy je umění pro společnost zbytečné. Mocně nás poutá snaha kočírovat ten chaos pojmem společnost ve vší vážnosti, že ani nevidíme pohyby slunce na nebi, ani necítíme ve svém těle krev, necítíme dotyk.
*
Kati nemají tvář.
*
Pure Beauty, Odsouzená, 170X180cm, akryl/plátno, 2009
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.